Řešené území se nachází na pomezí dvou typově odlišných urbanistických oblastí - panelové zástavby a lokality rodinných domů a jiné drobnější architektury. Výšková hladina v těsnějším okolí je tak značně nevyrovnaná, nejbližšími objekty jsou sedmipodlažní panelové domy a pětipodlažní deskový bytový dům, šestipodlažní bytový dům obloukovitého tvaru na jižní straně je ve výstavbě. Parcely na severní straně zůstávají prázdné, a je otázkou, kdy budou zastavěny a čím, neboť na ně navazuje dvoupodlažní zástavba rodinných domů, jejíž součástí je nemovitá kulturní památka.
Prostorová struktura území je roztříštěná, městské bloky jsou vytvářeny více lineárním charakterem ulic než uzavřenou hmotou objektů. Panelová zástavba směrem k nábřeží ohraničuje „zelené zálivy“, které definují prostor pro rekreaci obyvatel. Navazující rodinné domy vytvářejí rovněž spíše nesouvislou linku, která vzniká střídáním průčelí a předzahrádek.
Pro objekt penzionu jakožto ubytování pro seniory je nejdůležitější určit správnou proporci sociálních vazeb a soukromí, respektive vytipovat mimo intimní prostor ta místa, která by měla plnit funkci udržování a rozvoje mezilidských vztahů. To je důležité pro všechny věkové skupiny, pro starší, často opuštěné lidi pak obzvlášť.
Rovněž konstrukční stránka objektu v sobě pojí dvě principielně odlišné, ale ne neslučitelné věci - soudobý přístup a s ním spojené moderní tvarosloví a stavební principy, na druhé straně skutečnost, že se jedná o zařízení pro starší generaci, by měla znamenat, že objekt bude odrážet její hodnoty a odkazovat k tradiční řemeslné a materiálové solidnosti.
Navržený objekt je umístěný přibližně uprostřed řešeného území. Jedná se o šestipodlažní hmotu, která výškově reaguje na okolní zástavbu. Zalomení hmoty vychází z koncepce vytvoření veřejného a poloveřejného prostoru oddělených vlastním objemem stavby, přičemž poloveřejným prostorem je chápán vnitroblok, který slouží jako klidová zóna pro obyvatele a jejich návštěvy a do kterého jsou orientována okna obytných místností. Vzniká tak lehce sevřený prostor, který má podpořit sociální koncepci návrhu. Naproti tomu vstup do objektu se otevírá do prostoru, a to i v případě, že dojde k zastavění zbylých pozemků.
Vzhledem k pocitovému chápání bloků v okolí není objekt přímo napojený na kterýkoliv ze sousedních domů, je pouze oddělený betonovou zídkou a dřevěným plotem porostlým popínavými rostlinami, které vymezují uzavíratelný areál. Nicméně svým tvarem a umístěním odkazuje k blokové zástavbě, která je zde u navazujících objektů naznačena. Rovněž to lze chápat jako urbanisticko dualistický charakter objektu - prostorová struktura městského bloku je vytvořena pro současnou situaci, v budoucnosti ale umožňuje bezproblémové napojení a dotvoření území v podobném duchu.
Prostranství před budovou je řešeno racionálně dle předpokládaného pohybu lidí. Severní chodník podél parkoviště na ulici Hálkova je odsunut blíže k objektu za účelem vytvoření optické zelené clony. Zelený trojúhelník se stromy (stávající i nové) vytváří předprostor s možností osazení uměleckého objektu chápaného jako důležitý, ale v současnosti opomíjený urbanistický akcent. Do vnitrobloku se lze kromě hlavního vstupu dostat také brankou v ozeleněném plotu, a to cestou podél severní strany objektu. Cesta se tu mění z přímé na zakřivenou, různě se protíná a plynule navazuje na společenskou místnost v prvním nadzemním podlaží. Vznikají tak rozmanité plochy, které mohou mít odlišný charakter (např. v jedné části záhony s okrasnými květina, v druhém exteriérové sochy atd.).
Zmíněné skutečnosti cíleně směřují k nejdůležitější věci - objekt dobře funguje nejen jako součást celku, ale také jako solitér. V současné době hraje etapovitost v širším kontextu území nezanedbatelnou roli. Vzhledem ke skutečnostem (a rovněž aktuální ekonomické situaci) nelze dopředu odhadnou časový horizont uzavření bloku zastavěním prázdných sousedních parcel (a to včetně jižní části, kde už byl proces výstavby zahájen). Proto je důležité, aby měl navržený objekt hodnotu v obou případech.
HIDE
